Píšu pro nepoznamenané, kteří se podnikání trochu bojí.
Obsah: Proč mít živnosťák - Doporučení pro živnost - Jak taková živnost funguje - Podnikání při zaměstnání - Co je pro živnost potřeba zařídit - Jak se platí daně - Další zajímavost: DPH - Nějaký závěr
Komu nevýhody vadí, může si živnost později pozastavit. To se dělá hlavně, když nejsou zakázky.
Osoba, která pracuje na živnosťák, se formálně nazývá OSVČ. To znamená osoba samostatně výdělečně činná. Živnosťák dříve znamenalo živnostenský list, dnes je to živnostenské oprávnění.
Nebudu tady probírat detaily jako jakou živnost zvolit nebo kde se jak registrovat. Všechno to totiž podrobně popsala Jana Konečná na svém výborném webu www.jakpodnikat.cz. Má tam i popis daňové evidence nebo evidence příjmů, prostě všechno, co je z formálního hlediska potřeba. (Nejlepší na tom webu je, že ho stále aktualizuje.) Když to shrnu, tak stačí zajít na svůj živnostenský úřad, poradit se s nimi, zaplatit tisícovku a zřídit si volnou živnost.
Já jsem spíš chtěl vysvětlit, jak lidé většinou začínají podnikat, a dát doporučení:
Prostě myšlenka "Nemám práci, tak budu podnikat," je kravina. Podle mě. Leda byste věděli, že zakázky seženete snadno. Rozhodnout se ze dne na den, že budu třeba dělat účtařinu nebo marketing, to podle mě nejde. Je potřeba mít napřed kontakty na potenciální zákazníky, kteří budou za práci ochotni platit.
Pokud si někdo nevydělá ani na slanou vodu, tak by se do hlavního podnikání pouštět neměl, protože pak musí platit minimální zálohy na sociální pojištění. Oproti tomu podnikáním při zaměstnání nic neriskuje.
V některých oborech navíc nelze jen tak podnikat. Existují živnosti volné a vázané. Volné může dělat kdokoliv (např. být cestovní agentura), vázané může dělat jenom někdo. Seznam vázaných živností obsahují přílohy k zákonu 455/1991. Informace hledejte na webu nebo vám je podá někdo na živnostenském úřadu.
Je docela problém začít podnikat v řemeslech. Instalatéry, truhláře, zedníky, elektrikáře nebo kominíky nelze v některých regionech sehnat (třeba v Praze). Ale k přihlášení řemeslné živnosti je potřeba prokázat vzdělání nebo praxi. Takže smůla, protože (nechci se vás dotknout) kdo z vás to má? Pokud chce někdo začít dělat řemeslo, musí se nechat u jiného řemeslníka zaměstnat, nebo mít vzdělání z učňáku. Popis řemesel, ke kterým je potřeba mít vzdělání, popisuje § 20 přílohy č. 1 k zákonu č. 455/1991 Sb.
Odvedu práci, vystavím fakturu, schovám kopii. Dostanu zaplaceno. Jednou za rok udělám daně. To je všechno.
Vystavování faktur a vůbec účetnictví pro drobné podnikatele mě překvapilo svou jednoduchostí. Pravidla jsou překvapivě liberální.
Nejtěžší je zjistit si, co všechno musíte a co nemusíte. Málokdo to dokáže vysvětlit srozumitelně. V mém případě, když nejsem plátce DPH a počítám výdaje paušálně, stačí dělat tak zvanou evidenci příjmů. Dělám při tom toto:
To je všechno. Nic víc nedělám. Měl jsem i kontrolu z finančňáku a všechno bylo v pořádku.
Když jsem se stal plátcem DPH (přihlásil jsem se pozdě, proto ta kontrola), zase tolik se to nezměnilo. Teď dělám evidenci podle zákona o DPH, což znamená, že navíc:
Stačí si prostě založit pár šanonů a neflákat to. Opět je to všechno solidně popsané na stránkách www.jakpodnikat.cz.
Pokud si na to počítání daní chcete někoho najmout, tak nepotřebujete legálního daňového poradce. Stačí si sehnat nějakou holku z ekonomky, která vám za pár tisíc ročně daně spočítá, vytiskne a vyřeší. Těžko ale za vás bude někdo vystavovat faktury. Vystavování faktur je totiž tak jednoduché, že to vůbec nemá smysl na někoho delegovat.
Já doporučuji faktury psát na papír ručně nebo je evidovat v Excelu. Pokud vám tabulka nestačí, známí vám určitě doporučí nějaké placené účetní softwary nebo on-line služby.
Podnikání při zaměstnání je paráda. Živnostenské oprávnění je potřeba pro legalizaci jakýchkoli příjmů, které máte mimo normální zaměstnání. (Kromě několika výjimek -- nárazové příjmy, příjmy pěstitelů, autorské honoráře atd.) I když někde pracujete, můžete si udělat živnost a jinou práci si nechat platit na faktury. Pokud je ta jiná práce ve stejném oboru jako je vaše zaměstnání, musíte si na to ale sehnat písemný souhlas zaměstnavatele, že mu to nevadí (podle zákona 262/2006 sb. (zákoník práce), paragraf 304). Je prostě potřeba se dohodnout a nedělat něco svému zaměstnavateli za zády.
Jednou ročně musíte udělat daňové přiznání (a vyžádat si pro něj jeden papír z účtárny zaměstnavatele a započítat ho). Ale i to je výhodné, protože si můžete z příjmu na živnosťák odpočítat náklady. To v práci nemůžete. Proto se podnikání při zaměstnání může vyplácet.
Když podnikání při zaměstnání vydělá méně než to zaměstnání, může se podnikání prohlásit za tak zvanou "vedlejší činnost". To má tu výhodu, že není nutno platit zálohy sociálního pojištění (ani minimální). Sociální pojištění se z takových příjmů ale platí. Jenom se nemusí platit předem zálohy, to je jediná (pro mě důležitá) výhoda.
Švarcsystém je zvláštní způsob zaměstnávání lidí. Zavedl ho jakýsi pan Švarc počátkem devadesátých let ve své fabrice někde u Benešova. Později byl švarcsystém postaven mimo zákon, ale jeho definice je tak divná, že ho skoro nelze postihovat (pokud je vykonáván v malém měřítku). Při použití striktního výkladu zákona by totiž bylo nutno postihnout podle mého odhadu něco kolem 400 tisíc lidí.
Ve švarcsystému firma formálně nemá zaměstnance. Pracovníci, které firma využívá, jsou formálně vzato živnostníci, kteří mají formálně svoje živnosti. Chodí sice normálně do práce (zpravidla podle psané smlouvy), ale nejsou zaměstnanci firmy. To má některé výhody:
V některých profesích je švarcsystém skutečně zločin a blbost (hlavně v průmyslu kvůli bezpečnosti práce a nerovným vyjednávacím podmínkám). V jiných sektorech se používá občas (programování, účetnictví, zemědělství apod.). V některých profesích je práce na živnosťák naprostým standardem (například zaměstnávání finančních poradců, lektorů, realitních agentů), ale tam už to nelze nazývat švarcsystémem, protože takoví lidé už skutečně většinou pracují nárazově a pro různé subjekty.
Proč o švarcsystému píšu na webu, který se zabývá hledáním práce: protože se vám může stát, že vás budou někde chtít zaměstnat jenom na živnosťák. Nemusíte se toho bát, oběhejte si to a založte si volnou živnost. Jak jsem zmínil, v některých profesích se bez živnosťáku prostě neobejdete. Pokud ta práce nakonec nevyjde, můžete si ten živnosťák přinejhorším pozastavit, abyste nemuseli dělat daně a minimální odvody. Švarcsystém můžete také využít, pokud chcete zvýšit plat.
(Poznámka 2012: v platnosti je nový zákon 365/2011 Sb., který redefinuje závislou práci. Média kolem toho plaší, že to je konec švarcsystému. Podle mě se ale nic nezmění, protože v definici závislé práce se změnil tak akorát slovosled, nikoli význam. Zvýšily se teda pokuty. Chcete-li tedy můj názor, nic se na praxi švarcsystému nezmění.)
Nic víc. Všechno by vám měli poradit na živnostenském úřadě u vás doma. Mně třeba ve Slaném paní na úřadě všechno perfektně poradily. A možná je to ještě jednodušší než dříve (zřizoval jsem si živnost někdy kolem roku 2004).
Většina lidí platí pouze
Kdo k podnikání používá auto, musí platit silniční daň (díky čtenářům za upozornění). Já auto nepoužívám (jezdím stopem), takže silniční daň neznám, ale asi to taky nebude žádná magie.
Tiskopisy formulářů pro daně se dají vyzvednout na finančním úřadě. Nebo se dají odněkud stáhnout (možná stránky ministerstva financí). Pozor, každý rok bývají formuláře jiné, protože se stále mění zákony. Ale není to žádná hrůza. Každý živnostník vyplňuje:
Sice to vypadá jako trojitá práce, ale na všechny formuláře se (plus mínus detaily) vyplňují stejná čísla. Já to dělám tak, že si čísla vypočítám v excelu a pak je do papírových formulářů přepisuju ručně, protože mi to přišlo jako nejjednodušší.
Zisk = všechny příjmy - (mínus) náklady
Všechny příjmy = součet částek ze zaplacených faktur + součet superhrubé mzdy ze zaměstnání (pokud jste byli zároveň zaměstnaní, dostanete jej na papíru z účtárny).
Součet částek ze zaplacených faktur jsou faktury, které jsem v minulosti vystavil a které mi byly zaplaceny v počítaném roce, tedy zpravidla v minulém (protože daně se počítají v březnu následujícího roku). Počítají se částky bez DPH (i když jste plátci). Většinou se na tenhle součet částek používá výpis z bankovního účtu, ve kterém se zatrhávají a pak sčítají přijaté platby odpovídající vydaným fakturám.
Náklady, které se ze základu odčítají, proberu níže (to bude dost sexy kapitola)
Tím vyjde zisk. Zisk se podle vzorečku z formulářů použije ve výpočtu daně a výše sociálního "pojištění".
Základ daně = zisk - (mínus) odpočty
Odpočty jsou např. nezdanitelný základ, odpočet za děti, úroky z hypoték apod. Všechno to je na formuláři. (Pozor, do odpočtů nepatří platby na sociální a zdravotní pojištění, které probírám níže.)
Teď tuším platí, že daň z příjmu = 15 procent ze základu daně.
Pokud už nějaké daně zaplatil nějaký zaměstnavatel, tak se výše zaplacených daní od výsledné platby odečte, protože už je to zaplacené. Logicky. Částka, kolik už zaplatil zaměstnavatel, je na tom papíru z účtárny.
Další platba je sociální pojištění = 14,6 procent ze zisku. Ale těmito čísly si nejsem jistý, berte je jenom orientačně. Hodně totiž záleží, zda máte živnosťák jako hlavní nebo vedlejší činnost. Opět platí, že co už zaplatil případný zaměstnavatel, se platit nemusí.
Zdravotní pojištění = 6.75 procent ze zisku.
Všechna uvedená čísla se budou měnit (naši zákonodárci jsou mistři ve změnách čísel v zákonech), ale neměl by se měnit princip.
Teď přijde ta sexy kapitola o nákladech. Živnostník si totiž může zvolit, jakým způsobem si bude počítat náklady z minulého kalendářního roku.
Přitom si lidé mohou zvolit to, co pro ně výhodnější (tedy takové náklady, které vyjdou vyšší, protože se to ze základu odečítá). To vede k tomu, že:
Konkrétní výše paušálu (těch 60 %) se může lišit podle typu živnosti, ale pro volné živnosti platí v roce 2010 těch 60 %. Teď už máte všechny potřebné informace. Připomenu vzoreček
Zisk = všechny příjmy − (mínus) náklady
pro zjednodušení budu předpokládat, že že nemám žádné příjmy ze zaměstnání, tedy že
všechny příjmy = součet částek faktur uhrazených mně v tomto roce, (tomu se také někdy říká obrat OSVČ).
Pokud náklady přiznávám paušální, pak
náklady = 60 % součet uhrazených faktur
a potože: zisk = obrat − náklad
po upravení: zisk = obrat − 60 % obratu
takže: zisk = 40 % obratu
To je to kouzlo, jak si srazit zisk a zbavit se velké části daní a pojištění (vzpomeňte si, že výše sociálního a zdravotního pojištění se také počítá ze zisku). Kvůli možnosti odečíst náklady se podnikání vyplácí víc, než zaměstnání. Navíc pokud se rozhodnu pro paušální náklady:
V praxi je úspora o něco nižší než 60 %, protože v případě paušálního odpočtu si nesmím do nákladů připočítat žádný skutečný výdaj. Ale málokdo utratí 60 % svého obratu na věci související s podnikáním. (A pokud ano, vyplatí se mu počítat skutečné náklady.)
Odkaz pryč: návodná příručka o danění paušálem.
Nepříjemné překvapení může čekat na někoho, kdo ročně platí daně vyšší než asi 30 tisíc, takže se na něj vztahuje povinnost platit zálohy z daně z příjmu i v průběhu roku. Takovou povinnost finančák nikomu neoznamuje (nepochopil jsem, proč to nemohou oznámit, ale prostě to nedělají). Ovšem pokud tuto povinnost máte a zálohy nezaplatíte, můžete potom dostat penále.
Daně z příjmu se platí finančnímu úřadu. Finanční úřad má na výběr daní monopol (musíte platit finančňáku, který územně přísluší místu podnikání), takže se s nikým moc nebaví. Finančňák bez milosti dává pokuty za pozdní platby a neposkytuje poradenství. Ale mám z nich docela dobrý pocit. Když je něco špatně, tak zatelefonují a jsou věcní, mají zvládnuté procesy.
Zdravotní pojištění se platí zdravotní pojišťovně. Stačí zajít na pobočku a domluvit se. Na pobočkách zdravotních pojišťoven vám poradí, rádi všechno vysvětlí. Sice si pojišťovny taky dokážou naúčtovat pokuty a penále (na to mají nárok), ale dokud se člověk chová slušně, je s nimi skvělá spolupráce. Je to tím, že zdravotní pojišťovny nemají monopol a musejí si dávat bacha, aby u nich živnostníci zůstávali a aby nepřecházeli k jiným pojišťovnám. Když jim zaplatíte málo, tak vás mile upozorní, když jim zaplatíte moc, tak to v pohodě přeúčtují do příštích záloh. Pohoda.
Sociální pojištění se platí na OSSZ, to je Okresní správa sociálního zabezpečení, (OSSZ, někdy též ČSSZ). OSSZ má na výběr sociálního zabezpečení taky monopol a je to znát. Chovají se naprosto příšerně. Posílají málo srozumitelné výkazy, nemají na mě čas, e-mail nemají, nechávají mě čekat, zavolat se jim většinou nedá, úřední hodiny dva dny v týdnu. Když něco nedoplatím, naskočí mi penále. Když něco přeplatím, hned mi to vracejí, i když to vrátit nechci, a příští měsíc jsou schopni znovu mi napočítat penále. Nejraději bych jim zaplatil na rok dopředu, abych měl pokoj, ale to zřejmě nejde. Musím platit přesně částky, které mi ve zvláštně šifrovaném výpisu posílají. Nebo je musím písemně žádat o "rozpočítání záloh na další měsíce" a podobné zběsilosti. Řeším to tím, že jim prostě čas od času zaplatím penále. Teď jsem si nasmlouval účetní, která je asi nějak zná, protože to s nimi umí vykomunikovat a mně dává přesné pokyny, kolik kdy platit.
Kalousek pět let mluvil o tom, že by OSSZ sociální pojištění nevybíralo a že by to vybíral příslušný finančňák. Říkal tomu "jednotné inkasní místo". Škoda, že to nestihnul zavést, protože Babiš nic takového dělat nechce.
Od roku 2021 je ještě další možnost, jak platit daně. Jmenuje se to Paušální daň. Prosím nepleťte si to s paušálními náklady, to je něco jiného (paušální náklady popisuju výše).
Paušální daň je pevná částka 5469 Kč měsíčně (částka pro rok 2021, asi se bude zvyšovat o inflaci). Zahrnuje jak daň z příjmu, tak sociální a zdravotní. Všechno se to posílá finančáku na jeden účet do dvacátého dne měsíce. Nemusí se nic počítat, evidovat náklady apod.
Na paušální daň nesmíte mít obrat přes 1 milión Kč ročně, podnikání musí být hlavní činnost a nesmí být plátce DPH. Z toho plyne, že tato paušální daň je výhodná jen pro takové živnostníky, kteří nemají jiné zaměstnání a mají příjem někde mezi 600 tisíci a miliónem. Prakticky může být výhodná i pro ty, kdo vydělávají méně, protože je s tím pak méně práce. Režim paušální daně se dá změnit jednou ročně v lednu.
DPH musí platit povinně ten, kdo má obrat milión ročně. Někomu se ale vyplácí být dobrovolným plátcem DPH, i když má obrat menší. To je v případech, kdy jsou jeho klienti také plátci DPH. Já třeba dělám konzultace a prodávám reklamu a náhodou všichni moji klienti jsou plátci DPH. A těm nedělá vůbec žádný problém mi zaplatit navrch DPH, protože si ji stejně vzápětí odečtou. Takže místo toho, abych vydával faktury bez DPH, je vydávám s DPH. To, že je pak celková částka vyšší, je plátcům DPH jedno. Když plátce DPH musí zaplatit fakturu na 12 tisíc s DPH, je to pro něj stejné, jako kdyby platil 10 tisíc bez DPH, protože ty 2 tisíce mu finančňák vrátí.
Proč je tedy pro mě výhodné být plátcem DPH? Protože pak si můžu sám taky nechat vracet DPH u věcí, která používám k "dosažení a udržení zisku". Třeba si koupím počítač za 24 tisíc (s DPH) a šup, finančňák mi v příštím období vrátí 4 tisíce (přesněji řečeno odečtu si to ze své platby DPH). A to můžu dělat, i když počítám náklady paušálem (viz výše)! Jenom k přiznání DPH musím pečlivěji schovávat přijaté doklady (ty, které platím) a jednou za čtvrt roku (u nových živnostníků jednou za měsíc) dát přiznání k DPH a zaplatit ji.
Pozor, finančňák nemá rád zneužívání vracení DPH. Ty vratky daně by měly být vždycky menší než částky, které na DPH sám odvedu (a které mi bez problémů moji klienti zaplatí), abych byl čistý plátce. Kdo si nechává opakovaně vracet víc, než platí (a tak není čistý plátce), tomu pak prý chodí kontroly. (Nově také (2017) se finančňák při dobrovolné registraci k DPH prý cuká a chce vidět, s kým obchodujete a že fakt něco podnikáte. Jde pravděpodobně o prevenci před karuselovými podvody, ale pro běžné živnostníky je to prostě buzerace navíc.)
Být plátcem DPH může být nevýhodné pro toho, jehož klienti nejsou plátci DPH. Třeba když někdo dodává služby normálním lidem (nikoli firmám platícím DPH), tak je pro něj lepší být neplátce, protože lidem není jedno, že platí navrch DPH.
Nejhůř jsou na tom vlastně ti, kdo mají část klientů plátce DPH (větší firmy) a část neplátce (menší firmy a normální lidi). Ti se musejí rozhodnout. Jak to rozhodnout, jestli se k DPH přihlásit, nebo nepřihlásit? Dá se přibližně odhadem propočítat, co se vyplatí víc. Kdo má mezi klienty víc plátců DPH a nakupuje víc věcí pro podnikání, tomu se víc vyplatí se být plátce DPH. Naopak kdo má klienty neplátce DPH a nakupuje toho málo, tomu se vyplatí DPH neplatit.
Nebo se to nepočítá a řeší se to rozdělením podnikání na dva subjekty, třeba dva manžely, kdy jeden z nich je plátce a druhý neplátce. Každý z nich fakturuje jiným klientům.
Největší mně známé daňové one-man show je následující kombo:
Sám už bych takovéhle věci nedělal, přijde mi to poněkud hanebné. Ale, mohu-li soudit, je to zcela legální. Obecně eSeRÓčka jsou asi taky daňově zajímavá věc, vhodná pro podnikání, ale těm už nerozumím vůbec. Pokud potřebujete co nejvíce daňově optimalizovat soukromé příjmy, nastudujte si také, jak fungují neziskovky a veřejně prospěšné společnosti, za které se pak případně můžete vydávat.
Tyhle věci se vyplatí znát. Já je neznám přesně, takže si prosím všechno ověřte. Ačkoli se mohu mýlit v detailech, rámcově jsem si svým sdělením jistý.
Prostě si to nastudujte, můžete hodně ušetřit.
Našli jste nepřesnosti a chyby? Budu rád za upozornění mailem, ale nechci tenhle text zbytečně zesložitit. Už tak je dost hutný.
Sepsáno někdy v roce 2014, drobně aktualizováno 16.9.2017
Líbí se vám tento web? Práskněte ho kamarádům na Facebooku, prosím. Ne, nebudu vám na to dělat tlačítko, koukejte se snažit sami. Děláte to pro své kamarády.