Prace.rovnou.cz

Práce na živnosťák

Píšu pro nepoznamenané, kteří se podnikání trochu bojí.

Obsah: Proč mít živnosťák - Doporučení pro živnost - Jak taková živnost funguje - Podnikání při zaměstnání - Co je pro živnost potřeba zařídit - Jak se platí daně - Další zajímavost: DPH - Nějaký závěr

Proč mít živnosťák

  • Dá se jím hodně ušetřit na daních a na odvodech. Normální člověk ročně desetitisíce.
  • Živnosťák je potřeba pro některé druhy příjmů (třeba opakované příjmy z reklamy)
  • Je de facto potřeba pro některé druhy povolání (třeba lektor nebo finanční poradce) a pro jiné de jure
  • Je s ním sranda. Ba ne, kecám. Jenom nevím, jak popsat něco jako "dobrý pocit ze samostatnosti".

Proč nemít živnosťák

  • Stojí to tisícovku (jednorázově)
  • Je s tím trochu papírování při zřizování (jeden formulář)
  • Je s tím dost papírování v březnu, kdy se odevzdává daňové přiznání
  • Musejí se vystavovat faktury
  • Musejí se řádně a včas platit daně, zálohy a pojištění

Komu nevýhody vadí, může si živnost později pozastavit. To se dělá hlavně, když nejsou zakázky.

Osoba, která pracuje na živnosťák, se formálně nazývá OSVČ. To znamená osoba samostatně výdělečně činná. Živnosťák dříve znamenalo živnostenský list, dnes je to živnostenské oprávnění.

Doporučení pro živnost

Nebudu tady probírat detaily jako jakou živnost zvolit nebo kde se jak registrovat. Všechno to totiž podrobně popsala Jana Konečná na svém výborném webu www.jakpodnikat.cz. Má tam i popis daňové evidence nebo evidence příjmů, prostě všechno, co je z formálního hlediska potřeba. (Nejlepší na tom webu je, že ho stále aktualizuje.) Když to shrnu, tak stačí zajít na svůj živnostenský úřad, poradit se s nimi, zaplatit tisícovku a zřídit si volnou živnost.

Já jsem spíš chtěl vysvětlit, jak lidé většinou začínají podnikat, a dát doporučení:

  1. Začněte podnikat při zaměstnání. Je to jistější. Při zaměstnání můžete normálně fakturovat a nechat si platit za jinou práci pro jiné "zaměstnavatele".
  2. Podnikejte v něčem, čemu rozumíte.
  3. Napřed si sežeňte nějaké zakázky nebo se o práci na živnosťák dohodnete se svým současným zaměstnavatelem. (Aneb přejdete tak na švarcsystém.)
  4. Nezřizujte si živnost, pokud nemáte jasno, co chcete dělat. To už je lepší nechat se zaměstnat.

Prostě myšlenka "Nemám práci, tak budu podnikat," je kravina. Podle mě. Leda byste věděli, že zakázky seženete snadno. Rozhodnout se ze dne na den, že budu třeba dělat účtařinu nebo marketing, to podle mě nejde. Je potřeba mít napřed kontakty na potenciální zákazníky, kteří budou za práci ochotni platit.

Pokud si někdo nevydělá ani na slanou vodu, tak by se do hlavního podnikání pouštět neměl, protože pak musí platit minimální zálohy na sociální pojištění. Oproti tomu podnikáním při zaměstnání nic neriskuje.

Volná a vázaná živnost

V některých oborech navíc nelze jen tak podnikat. Existují živnosti volné a vázané. Volné může dělat kdokoliv (např. být cestovní agentura), vázané může dělat jenom někdo. Seznam vázaných živností obsahují přílohy k zákonu 455/1991. Informace hledejte na webu nebo vám je podá někdo na živnostenském úřadu.

Je docela problém začít podnikat v řemeslech. Instalatéry, truhláře, zedníky, elektrikáře nebo kominíky nelze v některých regionech sehnat (třeba v Praze). Ale k přihlášení řemeslné živnosti je potřeba prokázat vzdělání nebo praxi. Takže smůla, protože (nechci se vás dotknout) kdo z vás to má? Pokud chce někdo začít dělat řemeslo, musí se nechat u jiného řemeslníka zaměstnat, nebo mít vzdělání z učňáku. Popis řemesel, ke kterým je potřeba mít vzdělání, popisuje § 20 přílohy č. 1 k zákonu č. 455/1991 Sb.

Jak taková živnost funguje

Odvedu práci, vystavím fakturu, schovám kopii. Dostanu zaplaceno. Jednou za rok udělám daně. To je všechno.

Vystavování faktur

Vystavování faktur a vůbec účetnictví pro drobné podnikatele mě překvapilo svou jednoduchostí. Pravidla jsou překvapivě liberální.

Nejtěžší je zjistit si, co všechno musíte a co nemusíte. Málokdo to dokáže vysvětlit srozumitelně. V mém případě, když nejsem plátce DPH a počítám výdaje paušálně, stačí dělat tak zvanou evidenci příjmů. Dělám při tom toto:

  • když chci po někom něco zaplatit, vystavuji fakturu. Co má být na faktuře, jsem si přečetl v zákoně, není toho moc. Koupil jsem si v papírnictví tiskopisy faktur, což mi to taky dost ulehčilo. Časem jsem si to předělal do excelu.
  • Na fakturu napíšu, že nejsem plátce DPH.
  • Jednu vystavenou fakturu pošlu, její kopii si nechám.
  • Kontroluju, jestli mi to zaplatili.
  • Kopie faktur si schovávám.
  • Podle kopií faktur počítám zisk (v excelu) a jednou ročně platím daně.
  • Když něco platím já, taky si účty schovávám (mám povinnost ze zákona), ale na nic je nepoužívám, protože počítám náklady paušálem.

To je všechno. Nic víc nedělám. Měl jsem i kontrolu z finančňáku a všechno bylo v pořádku.

Když jsem se stal plátcem DPH (přihlásil jsem se pozdě, proto ta kontrola), zase tolik se to nezměnilo. Teď dělám evidenci podle zákona o DPH, což znamená, že navíc:

  • Na každou fakturu připočítám DPH.
  • Schovávám si i přijaté faktury (které platím já), protože je použiju ve svůj prospěch při výpočtu a platbě DPH.
  • Jednou za čtvrt roku vyplňuju a odevzdávám daňové přiznání k DPH, které je relativně jednoduché.
  • Od roku 2015 k tomu přibylo kontrolní hlášení, což je opruz, ale je to synchronní s přiznáním DPH, takže se to dělá najednou a ze stejných podkladů.

Stačí si prostě založit pár šanonů a neflákat to. Opět je to všechno solidně popsané na stránkách www.jakpodnikat.cz.

Pokud si na to počítání daní chcete někoho najmout, tak nepotřebujete legálního daňového poradce. Stačí si sehnat nějakou holku z ekonomky, která vám za pár tisíc ročně daně spočítá, vytiskne a vyřeší. Těžko ale za vás bude někdo vystavovat faktury. Vystavování faktur je totiž tak jednoduché, že to vůbec nemá smysl na někoho delegovat.

Já doporučuji faktury psát na papír ručně nebo je evidovat v Excelu. Pokud vám tabulka nestačí, známí vám určitě doporučí nějaké placené účetní softwary nebo on-line služby.

Podnikání při zaměstnání

Podnikání při zaměstnání je paráda. Živnostenské oprávnění je potřeba pro legalizaci jakýchkoli příjmů, které máte mimo normální zaměstnání. (Kromě několika výjimek -- nárazové příjmy, příjmy pěstitelů, autorské honoráře atd.) I když někde pracujete, můžete si udělat živnost a jinou práci si nechat platit na faktury. Pokud je ta jiná práce ve stejném oboru jako je vaše zaměstnání, musíte si na to ale sehnat písemný souhlas zaměstnavatele, že mu to nevadí (podle zákona 262/2006 sb. (zákoník práce), paragraf 304). Je prostě potřeba se dohodnout a nedělat něco svému zaměstnavateli za zády.

Jednou ročně musíte udělat daňové přiznání (a vyžádat si pro něj jeden papír z účtárny zaměstnavatele a započítat ho). Ale i to je výhodné, protože si můžete z příjmu na živnosťák odpočítat náklady. To v práci nemůžete. Proto se podnikání při zaměstnání může vyplácet.

Když podnikání při zaměstnání vydělá méně než to zaměstnání, může se podnikání prohlásit za tak zvanou "vedlejší činnost". To má tu výhodu, že není nutno platit zálohy sociálního pojištění (ani minimální). Sociální pojištění se z takových příjmů ale platí. Jenom se nemusí platit předem zálohy, to je jediná (pro mě důležitá) výhoda.

Švarcsystém

Švarcsystém je zvláštní způsob zaměstnávání lidí. Zavedl ho jakýsi pan Švarc počátkem devadesátých let ve své fabrice někde u Benešova. Později byl švarcsystém postaven mimo zákon, ale jeho definice je tak divná, že ho skoro nelze postihovat (pokud je vykonáván v malém měřítku). Při použití striktního výkladu zákona by totiž bylo nutno postihnout podle mého odhadu něco kolem 400 tisíc lidí.

Ve švarcsystému firma formálně nemá zaměstnance. Pracovníci, které firma využívá, jsou formálně vzato živnostníci, kteří mají formálně svoje živnosti. Chodí sice normálně do práce (zpravidla podle psané smlouvy), ale nejsou zaměstnanci firmy. To má některé výhody:

  • Firma ušetří na administrativě,
  • firma ušetří na zákonných povinnostech, které jí komplikují a zdražují provoz, pokud by měla skutečné zaměstnance,
  • firma nemusí odvádět zdravotní a sociální pojištění, protože si ho pracovníci platí sami,
  • firma může pracovníky kdykoli propustit (samozřejmě nesmí porušit případnou písemnou smlouvu, kterou s nimi má)
  • a v případě nespokojenosti a propuštění nemusí platit vysoké odstupné. To všechno je obrovská úspora.
  • Pracovníci jsou rádi, že si mohou (díky zmíněným úsporám pro firmu) vyjednat lepší plat, v porovnání s hrubou mzdou mnohdy i dvojnásobný (proč?).
  • Tento lepší plat si pracovníci sami zdaní, ale protože si ze základu odečtou náklady (třeba i paušální), platí zpravidla nižší daně, než by za ně platil zaměstnavatel.

V některých profesích je švarcsystém skutečně zločin a blbost (hlavně v průmyslu kvůli bezpečnosti práce a nerovným vyjednávacím podmínkám). V jiných sektorech se používá občas (programování, účetnictví, zemědělství apod.). V některých profesích je práce na živnosťák naprostým standardem (například zaměstnávání finančních poradců, lektorů, realitních agentů), ale tam už to nelze nazývat švarcsystémem, protože takoví lidé už skutečně většinou pracují nárazově a pro různé subjekty.

Proč o švarcsystému píšu na webu, který se zabývá hledáním práce: protože se vám může stát, že vás budou někde chtít zaměstnat jenom na živnosťák. Nemusíte se toho bát, oběhejte si to a založte si volnou živnost. Jak jsem zmínil, v některých profesích se bez živnosťáku prostě neobejdete. Pokud ta práce nakonec nevyjde, můžete si ten živnosťák přinejhorším pozastavit, abyste nemuseli dělat daně a minimální odvody. Švarcsystém můžete také využít, pokud chcete zvýšit plat.

(Poznámka 2012: v platnosti je nový zákon 365/2011 Sb., který redefinuje závislou práci. Média kolem toho plaší, že to je konec švarcsystému. Podle mě se ale nic nezmění, protože v definici závislé práce se změnil tak akorát slovosled, nikoli význam. Zvýšily se teda pokuty. Chcete-li tedy můj názor, nic se na praxi švarcsystému nezmění.)

Co je pro živnost potřeba zařídit

  • Zajít na živnostenský úřad
  • registrovat se na finančňáku jako OSVČ
  • (doporučuju zařídit si na to nový oddělený bankovní účet, ideálně bezplatný (Fio, AirBank, MBank))
  • oběhat si zdravotní a sociální pojišťovnu
  • a pak makat.

Nic víc. Všechno by vám měli poradit na živnostenském úřadě u vás doma. Mně třeba ve Slaném paní na úřadě všechno perfektně poradily. A možná je to ještě jednodušší než dříve (zřizoval jsem si živnost někdy kolem roku 2004).

Jak se platí daně

Většina lidí platí pouze

  • daň z příjmu za minulý rok, která se přiznává do konce března,
  • sociální pojištění ve formě pravidelných záloh (od druhého roku podnikání)
  • a zdravotní pojištění (v různé formě).

Kdo k podnikání používá auto, musí platit silniční daň (díky čtenářům za upozornění). Já auto nepoužívám (jezdím stopem), takže silniční daň neznám, ale asi to taky nebude žádná magie.

Formuláře

Tiskopisy formulářů pro daně se dají vyzvednout na finančním úřadě. Nebo se dají odněkud stáhnout (možná stránky ministerstva financí). Pozor, každý rok bývají formuláře jiné, protože se stále mění zákony. Ale není to žádná hrůza. Každý živnostník vyplňuje:

  • daňové přiznání pro finančňák
  • jakýsi výkaz pro sociálku
  • formulář pro zdravotní pojišťovnu.

Sice to vypadá jako trojitá práce, ale na všechny formuláře se (plus mínus detaily) vyplňují stejná čísla. Já to dělám tak, že si čísla vypočítám v excelu a pak je do papírových formulářů přepisuju ručně, protože mi to přišlo jako nejjednodušší.

Výpočet základu daně

Zisk = všechny příjmy - (mínus) náklady

Všechny příjmy = součet částek ze zaplacených faktur + součet superhrubé mzdy ze zaměstnání (pokud jste byli zároveň zaměstnaní, dostanete jej na papíru z účtárny).

Součet částek ze zaplacených faktur jsou faktury, které jsem v minulosti vystavil a které mi byly zaplaceny v počítaném roce, tedy zpravidla v minulém (protože daně se počítají v březnu následujícího roku). Počítají se částky bez DPH (i když jste plátci). Většinou se na tenhle součet částek používá výpis z bankovního účtu, ve kterém se zatrhávají a pak sčítají přijaté platby odpovídající vydaným fakturám.

Náklady, které se ze základu odčítají, proberu níže (to bude dost sexy kapitola)

Tím vyjde zisk. Zisk se podle vzorečku z formulářů použije ve výpočtu daně a výše sociálního "pojištění".

Základ daně = zisk - (mínus) odpočty

Odpočty jsou např. nezdanitelný základ, odpočet za děti, úroky z hypoték apod. Všechno to je na formuláři. (Pozor, do odpočtů nepatří platby na sociální a zdravotní pojištění, které probírám níže.)

Teď tuším platí, že daň z příjmu = 15 procent ze základu daně.

Pokud už nějaké daně zaplatil nějaký zaměstnavatel, tak se výše zaplacených daní od výsledné platby odečte, protože už je to zaplacené. Logicky. Částka, kolik už zaplatil zaměstnavatel, je na tom papíru z účtárny.

Další platba je sociální pojištění = 14,6 procent ze zisku. Ale těmito čísly si nejsem jistý, berte je jenom orientačně. Hodně totiž záleží, zda máte živnosťák jako hlavní nebo vedlejší činnost. Opět platí, že co už zaplatil případný zaměstnavatel, se platit nemusí.

Zdravotní pojištění = 6.75 procent ze zisku.

Všechna uvedená čísla se budou měnit (naši zákonodárci jsou mistři ve změnách čísel v zákonech), ale neměl by se měnit princip.

Skutečné náklady a paušální náklady

Teď přijde ta sexy kapitola o nákladech. Živnostník si totiž může zvolit, jakým způsobem si bude počítat náklady z minulého kalendářního roku.

  • Buďto si odpočítá náklady ve skutečné výši,
  • nebo si odpočítá tzv. paušální náklady.

Přitom si lidé mohou zvolit to, co pro ně výhodnější (tedy takové náklady, které vyjdou vyšší, protože se to ze základu odečítá). To vede k tomu, že:

  • OSVČ, která má hodně uznatelných nákladů (hodně nakupuje, objednává služby, platí materiál, jezdí autem) si schovává účty, které přijal (zaplatil) a všechny si je dává do nákladů. Odečítá si tak zvané náklady ve skutečné výši (leckdo to vyslovuje a chápe jako "náklady v neskutečné výši"). Tím si srazí zisk. Pozor, dají se uplatnit jen takové náklady, které jsou potřeba k dosažení nebo udržení zisku, takže třeba oblečení nebo jídlo do toho fakt nepatří.
  • OSVČ, která naopak moc nákladů nemá (webdesigner si jednou za 4 roky koupí počítač a tiskárnu), si odečte paušální náklady ve výši 60 % příjmů z OSVČ. To je ta sexy věc. Určitě chápete, že tímhle kouzlem lze všechny daňové povinnosti srazit na 40 procent. Ano, nekecám, taky jsem tomu nevěřil.

Konkrétní výše paušálu (těch 60 %) se může lišit podle typu živnosti, ale pro volné živnosti platí v roce 2010 těch 60 %. Teď už máte všechny potřebné informace. Připomenu vzoreček

Zisk = všechny příjmy − (mínus) náklady

pro zjednodušení budu předpokládat, že že nemám žádné příjmy ze zaměstnání, tedy že

všechny příjmy = součet částek faktur uhrazených mně v tomto roce, (tomu se také někdy říká obrat OSVČ).

Pokud náklady přiznávám paušální, pak

náklady = 60 % součet uhrazených faktur

a potože: zisk = obratnáklad

po upravení: zisk = obrat − 60 % obratu

takže: zisk = 40 % obratu

To je to kouzlo, jak si srazit zisk a zbavit se velké části daní a pojištění (vzpomeňte si, že výše sociálního a zdravotního pojištění se také počítá ze zisku). Kvůli možnosti odečíst náklady se podnikání vyplácí víc, než zaměstnání. Navíc pokud se rozhodnu pro paušální náklady:

  • jednak výrazně ušetřím administrativu (nemusím výdaje sčítat, stačí přijaté doklady házet do šanonu)
  • ušetřím až 60 % daní.

V praxi je úspora o něco nižší než 60 %, protože v případě paušálního odpočtu si nesmím do nákladů připočítat žádný skutečný výdaj. Ale málokdo utratí 60 % svého obratu na věci související s podnikáním. (A pokud ano, vyplatí se mu počítat skutečné náklady.)

Odkaz pryč: návodná příručka o danění paušálem.

Daňová povinnost

Nepříjemné překvapení může čekat na někoho, kdo ročně platí daně vyšší než asi 30 tisíc, takže se na něj vztahuje povinnost platit zálohy z daně z příjmu i v průběhu roku. Takovou povinnost finančák nikomu neoznamuje (nepochopil jsem, proč to nemohou oznámit, ale prostě to nedělají). Ovšem pokud tuto povinnost máte a zálohy nezaplatíte, můžete potom dostat penále.

Komu co platit

Daně z příjmu se platí finančnímu úřadu. Finanční úřad má na výběr daní monopol (musíte platit finančňáku, který územně přísluší místu podnikání), takže se s nikým moc nebaví. Finančňák bez milosti dává pokuty za pozdní platby a neposkytuje poradenství. Ale mám z nich docela dobrý pocit. Když je něco špatně, tak zatelefonují a jsou věcní, mají zvládnuté procesy.

Zdravotní pojištění se platí zdravotní pojišťovně. Stačí zajít na pobočku a domluvit se. Na pobočkách zdravotních pojišťoven vám poradí, rádi všechno vysvětlí. Sice si pojišťovny taky dokážou naúčtovat pokuty a penále (na to mají nárok), ale dokud se člověk chová slušně, je s nimi skvělá spolupráce. Je to tím, že zdravotní pojišťovny nemají monopol a musejí si dávat bacha, aby u nich živnostníci zůstávali a aby nepřecházeli k jiným pojišťovnám. Když jim zaplatíte málo, tak vás mile upozorní, když jim zaplatíte moc, tak to v pohodě přeúčtují do příštích záloh. Pohoda.

Sociální pojištění se platí na OSSZ, to je Okresní správa sociálního zabezpečení, (OSSZ, někdy též ČSSZ). OSSZ má na výběr sociálního zabezpečení taky monopol a je to znát. Chovají se naprosto příšerně. Posílají málo srozumitelné výkazy, nemají na mě čas, e-mail nemají, nechávají mě čekat, zavolat se jim většinou nedá, úřední hodiny dva dny v týdnu. Když něco nedoplatím, naskočí mi penále. Když něco přeplatím, hned mi to vracejí, i když to vrátit nechci, a příští měsíc jsou schopni znovu mi napočítat penále. Nejraději bych jim zaplatil na rok dopředu, abych měl pokoj, ale to zřejmě nejde. Musím platit přesně částky, které mi ve zvláštně šifrovaném výpisu posílají. Nebo je musím písemně žádat o "rozpočítání záloh na další měsíce" a podobné zběsilosti. Řeším to tím, že jim prostě čas od času zaplatím penále. Teď jsem si nasmlouval účetní, která je asi nějak zná, protože to s nimi umí vykomunikovat a mně dává přesné pokyny, kolik kdy platit.

Kalousek pět let mluvil o tom, že by OSSZ sociální pojištění nevybíralo a že by to vybíral příslušný finančňák. Říkal tomu "jednotné inkasní místo". Škoda, že to nestihnul zavést, protože Babiš nic takového dělat nechce.

Paušální daň

Od roku 2021 je ještě další možnost, jak platit daně. Jmenuje se to Paušální daň. Prosím nepleťte si to s paušálními náklady, to je něco jiného (paušální náklady popisuju výše).

Paušální daň je pevná částka 5469 Kč měsíčně (částka pro rok 2021, asi se bude zvyšovat o inflaci). Zahrnuje jak daň z příjmu, tak sociální a zdravotní. Všechno se to posílá finančáku na jeden účet do dvacátého dne měsíce. Nemusí se nic počítat, evidovat náklady apod.

Na paušální daň nesmíte mít obrat přes 1 milión Kč ročně, podnikání musí být hlavní činnost a nesmí být plátce DPH. Z toho plyne, že tato paušální daň je výhodná jen pro takové živnostníky, kteří nemají jiné zaměstnání a mají příjem někde mezi 600 tisíci a miliónem. Prakticky může být výhodná i pro ty, kdo vydělávají méně, protože je s tím pak méně práce. Režim paušální daně se dá změnit jednou ročně v lednu.

Další zajímavost: DPH

DPH musí platit povinně ten, kdo má obrat milión ročně. Někomu se ale vyplácí být dobrovolným plátcem DPH, i když má obrat menší. To je v případech, kdy jsou jeho klienti také plátci DPH. Já třeba dělám konzultace a prodávám reklamu a náhodou všichni moji klienti jsou plátci DPH. A těm nedělá vůbec žádný problém mi zaplatit navrch DPH, protože si ji stejně vzápětí odečtou. Takže místo toho, abych vydával faktury bez DPH, je vydávám s DPH. To, že je pak celková částka vyšší, je plátcům DPH jedno. Když plátce DPH musí zaplatit fakturu na 12 tisíc s DPH, je to pro něj stejné, jako kdyby platil 10 tisíc bez DPH, protože ty 2 tisíce mu finančňák vrátí.

Proč je tedy pro mě výhodné být plátcem DPH? Protože pak si můžu sám taky nechat vracet DPH u věcí, která používám k "dosažení a udržení zisku". Třeba si koupím počítač za 24 tisíc (s DPH) a šup, finančňák mi v příštím období vrátí 4 tisíce (přesněji řečeno odečtu si to ze své platby DPH). A to můžu dělat, i když počítám náklady paušálem (viz výše)! Jenom k přiznání DPH musím pečlivěji schovávat přijaté doklady (ty, které platím) a jednou za čtvrt roku (u nových živnostníků jednou za měsíc) dát přiznání k DPH a zaplatit ji.

Pozor, finančňák nemá rád zneužívání vracení DPH. Ty vratky daně by měly být vždycky menší než částky, které na DPH sám odvedu (a které mi bez problémů moji klienti zaplatí), abych byl čistý plátce. Kdo si nechává opakovaně vracet víc, než platí (a tak není čistý plátce), tomu pak prý chodí kontroly. (Nově také (2017) se finančňák při dobrovolné registraci k DPH prý cuká a chce vidět, s kým obchodujete a že fakt něco podnikáte. Jde pravděpodobně o prevenci před karuselovými podvody, ale pro běžné živnostníky je to prostě buzerace navíc.)

Být plátcem DPH může být nevýhodné pro toho, jehož klienti nejsou plátci DPH. Třeba když někdo dodává služby normálním lidem (nikoli firmám platícím DPH), tak je pro něj lepší být neplátce, protože lidem není jedno, že platí navrch DPH.

Nejhůř jsou na tom vlastně ti, kdo mají část klientů plátce DPH (větší firmy) a část neplátce (menší firmy a normální lidi). Ti se musejí rozhodnout. Jak to rozhodnout, jestli se k DPH přihlásit, nebo nepřihlásit? Dá se přibližně odhadem propočítat, co se vyplatí víc. Kdo má mezi klienty víc plátců DPH a nakupuje víc věcí pro podnikání, tomu se víc vyplatí se být plátce DPH. Naopak kdo má klienty neplátce DPH a nakupuje toho málo, tomu se vyplatí DPH neplatit.

Nebo se to nepočítá a řeší se to rozdělením podnikání na dva subjekty, třeba dva manžely, kdy jeden z nich je plátce a druhý neplátce. Každý z nich fakturuje jiným klientům.

Největší mně známé daňové one-man show je následující kombo:

  • člověk si založí firmu (s.r.o.). Toto sróčko je plátcem DPH a plátcem firemní daně ze zisku. Náklady vykazuje ve skutečné výši (aneb všechny myslitelné náklady jdou na firmu). SRÓčko fakturuje klientům, kteří jsou plátci DPH.
  • tentýž člověk je zároveň OSVČ (má živnosťák). Plátcem DPH není, fakturuje klientům, kteří nejsou plátci (je pro ně bez DPH levnější). Náklady uplatňuje paušálně (60 %) a obrat na živnosťák nenechá přejít přes milión (aby nemusel platit DPH).

Sám už bych takovéhle věci nedělal, přijde mi to poněkud hanebné. Ale, mohu-li soudit, je to zcela legální. Obecně eSeRÓčka jsou asi taky daňově zajímavá věc, vhodná pro podnikání, ale těm už nerozumím vůbec. Pokud potřebujete co nejvíce daňově optimalizovat soukromé příjmy, nastudujte si také, jak fungují neziskovky a veřejně prospěšné společnosti, za které se pak případně můžete vydávat.

Nějaký závěr

Tyhle věci se vyplatí znát. Já je neznám přesně, takže si prosím všechno ověřte. Ačkoli se mohu mýlit v detailech, rámcově jsem si svým sdělením jistý.

Prostě si to nastudujte, můžete hodně ušetřit.

Našli jste nepřesnosti a chyby? Budu rád za upozornění mailem, ale nechci tenhle text zbytečně zesložitit. Už tak je dost hutný.

Sepsáno někdy v roce 2014, drobně aktualizováno 16.9.2017

Stránky prace.rovnou.cz píše a připravuje Dušan Janovský. Není tu žádná reklama, PR ani affil odkaz.

Líbí se vám tento web? Práskněte ho kamarádům na Facebooku, prosím. Ne, nebudu vám na to dělat tlačítko, koukejte se snažit sami. Děláte to pro své kamarády.