Prace.rovnou.cz

Jak zvládnout pohovory

Pohovory o práci jsou v jádru docela zábavné. Obě strany totiž chtějí, aby pohovor dopadl dobře.

Obsah: Druhy pohovorů - Pohovor s personalistou - Pohovor s budoucím nadřízeným - Průběh pohovoru - Příprava - Co si na pohovor vzít na sebe - Přijdete včas - A pak se bavíte - Dají vám vědět

Druhy pohovorů

Podle toho, kam jdete. Pohovor se může odehrávat:

  • v pracovní agentuře

  • u skutečného zaměstnavatele

Že jdete do pracovní agentury, poznáte podle dvou věcí. Jednak se ta firma jmenuje hodně divně, většinou nějaká personal agency nebo human resources nebo má jiný postříbřený název. Za druhé dělají kolem nabízené pracovní pozice předem tajnosti. V agentuře se setkáte s personalistou nebo s personalistkou. Pohovor je hodně obecný, potřebují si prostě zapsat ovečku do databáze. Máte-li štěstí, pošlou vás k nějakému skutečnému zaměstnavateli.

U skutečného zaměstnavatele se můžete setkat buď s personalistou, nebo s výkonným člověkem, který ty lidi fakt potřebuje (zpravidla nějaký budoucí nadřízený). Nejčastěji potkáte oba typy -- personalistu i výkonného člověka. Já podle toho dělím pohovory na dva typy:

  • Pohovor s personalistou / personalistkou

  • Pohovor s budoucím nadřízeným

Rozdíl mezi agenturami a zaměstnavatelem jsem popisal v článku o trhu práce.

Pohovor s personalistou

Personalistou bývá dost často hezké děvče, které má vystudovánu psychologii. Nechci stále psát obojetně "personalista/personalistka", takže mi jistě odpustíte, když budu nadále psát o "personalistovi". On to totiž může být i muž. Ve větších firmách se také rozlišuje personalista - recruitér (nabírá nové lidi) od personalisty - HR (human resources - snaží se udržet staré lidi). Takže teď je řeč o recruitérovi - nabírači. Můžete se s ním setkat jak u skutečného zaměstnavatele, tak v pracovní agentuře (tam vlastně potkáte jenom rekruitéry).

Úkolem personalisty je ušetřit čas všem zúčastněným. Má za úkol co nejdříve rozeznat schopného uchazeče od osoby, která se na dané místo nehodí (ať už z jakýchkoli důvodů). Schopného potom pošle dál, zpravidla na další kolo pohovoru. Nevhodným uchazečům sdělí, že se s nimi nepočítá.

Personalista má to zásadní omezení, že nemá technické vzdělání. I kdyby ho měl, nebude mu to asi k ničemu, protože dnes se nabírají lidé na tolik různých, vysoce specializovaných a navzájem odlišných pozic, že prostě nemůže rozumět detailům. Takže personalista se uchazeče ptá pouze na obecné věci.  Cílem personalisty je získat co nejvíc informací o osobnosti uchazeče. Aby se dozvěděl co nejvíce, používá šablonovité a různě záludné dotazy jako například "jaké jsou vaše silné stránky" a podobné bláboly.

Tyto bláboly některým uchazečům vadí, protože nejsou k věci. Jenomže ony svůj význam mají. Už třeba podle toho, jak se uchazeč v odpovědi na šablonovitý dotaz zachová, se dá usoudit, jaký to je typ člověka. Na různé pozice jsou potřeba různé typy lidí. Někdy i třeba z odpovědi na otázku "čeho chcete v naší firmě dosáhnout" lze usoudit, že uchazeč je pravděpodobně krysa, v horším případě zmije. To když třeba při pohovoru na nižší pozici řekne "chci se stát členem vedení firmy a dělat strategická rozhodnutí". Normální člověk tohle na pohovoru neříká (i kdyby to snad náhodou byla pravda), ale občas to nějaký sebevědomý uchazeč fakt říká.

Když budete chvíli hledat na webu, objevíte seznamy šablonovitých otázek, které pokládají personalisté. Pár příkladů:

  • pod jakým stylem vedení se vám nejlépe pracuje?

  • co je vaší slabou stránkou?

  • jak si myslíte, že vás chápou kolegové?

a podobné šílenosti.

Můžete si odpovědi připravit, ale pamatujte si, že neexistuje nic jako správné odpovědi. Chytrý personalista ví, že neexistuje dokonalý člověk. Proto hledá alespoň člověka vhodného na určitou pozici. Zatímco někdy potřebuje introverta, někdy chce byrokrata a jindy vůdčí typ. Šablonovité otázky a odpovědi na ně mu slouží jako spektrální lakmusák, nikoli jako mince pana/orel. Odpovídejte tedy upřímně, jinak se budete na dané pozici nebo ve druhém kole trápit. Také vřele doporučuji pokoru (pokud máte tendence být namyšlený), protože málokdo si chce nasadit do týmu krysu.

Samozřejmě se můžete setkat i s personalistou - blbcem. Je jich překvapivě hodně, ale zdá se mi, že jich časem ubývá. Takové lze oblafnout připravenými odpověďmi. Má to smysl, pokud o nabízenou pozici opravdu stojíte, jinak to asi cenu nemá.

Vtip z pohovoru: Jaké jsou vaše špatné vlastnosti? Tak třeba upřímnost. Já si nemyslím, že upřímnost je špatná vlastnost. Ale mně je u prdele, co si vy myslíte.

3 důležité otázky

Kromě šablonovitých otázek personalistů, které mají za cíl vás pouze typově zařadit a osobnostně odhadnout, existují 3 otázky, které jsou praktické a dávají smysl:

  • proč chcete na této pozici pracovat?

  • jaká je vaše představa o platu?

  • kdy můžete nastoupit?

Tyhle tři věci musíte vědět. Padnou pravděpodobně už na prvním pohovoru, v personálce také. Budu se k nim vracet v dalších textech. Také je dobré připravit se na otázku "co víte o naší firmě". Dáte tím najevo zájem.

Také může zaznít otázka "proč jste skončil v minulém zaměstnání". Chce to říct něco neutrálního. Není dobrý nápad minulého zaměstnavatele moc pomlouvat, i kdyby to tam bylo fakt špatné. Nedělá to dobrý dojem.

Pohovor s budoucím nadřízeným

Jestliže projdete přes personalistu, dostanete se (nejčastěji ve druhém kole) ke člověku, který může rozhodnout. V malých firmách se vám může stát, že personalistu nemají a jdete na pohovor rovnou k řediteli. Jinde na vás bude víc lidí, případně to bude spojeno s pohovorem s personalistou. Možností je hodně.

Budoucí nadřízený je zpravidla odborník na svůj obor. Inženýr, programátor, manažer, něco takového. V pohovoru s ním se uplatní odborné zkušenosti, které vám může do hlavy natlouct jedině praxe. Podle toho, jak zaujmete, máte šanci. Tak to funguje v normálních zdravých firmách.

Kromě toho existují větší, typicky nadnárodní firmy a úřady, kde vás nebude nabírat odborník, ale nějaká krysa, která vyšplhala dost vysoko. Tam je těžko říct, jak zaujmout. I zde může slavit úspěch odbornost, protože krysa potřebuje někoho, kdo za ni bude pracovat. Dobře si ale zvažte, zda do takové firmy chcete. Výhodou je, že v rejdišti krys bývají vyšší platy a hodně teplých místeček. To jsem odbočil.

Pokud se pohovor stočí na odborné dotazy, tak to je dobré znamení, protože firma o vás má skutečný zájem. Pokud by jej neměla, típli by to po prvním pohovoru nebo prostě hned zkraje.

Jestliže na vás budoucí nadřízený (odborník na svůj obor) zkouší šablonovité dotazy, které přísluší personalistovi (ty jsem popisoval výše), tak to není nic důležitého, jenom blafuje. On si někde přečetl, že má na pohovoru takové šablonovité dotazy klást, ale narozdíl od zkušeného personalisty neumí vyhodnocovat odpovědi.

Po pohovoru s budoucím nadřízeným už obvykle žádné kolo není, buďto vás přijmou, nebo nepřijmou.

Průběh pohovoru

  1. pozvou vás

  2. připravíte se

  3. přijdete včas

  4. pak se bavíte

  5. mohou zadat nějaké testy

  6. a pak vám dají vědět

Příprava

Příprava je skoro to nejdůležitější. Musíte si minimálně rozmyslet odpovědi na tři otázky, které jsem už zmínil výše:

Dále do přípravy patří, že si zjistíte co nejvíce informací o firmě, do které se hlásíte (u personálek to odpadá). Zjistíte si přesně adresu, kam půjdete, a telefonní kontakt pro případ, že bude potřeba cestou něco řešit (zpoždění, bloudění).

Co si na pohovor vzít na sebe

Záleží na tom, kam se hlásíte a co jste zač.

Rychlá rada říká, že se si na sebe máte vzít to nejlepší oblečení, ve kterém běžně chodíte, abyste se cítili dobře. Jakmile si na sebe vezmete něco, co běžně nenosíte, tak to děsně bije do očí. Máte sako ve skříni už tři roky a smrdí naftalínem? Tak to si raději neberte. Chodili jste na zkoušky na vysoké běžně v obleku? Tak si na pohovor do první práce klidně vezměte ten oblek. Chodili jste nanejvýše v košili? Vezměte si košili. Berete si ke košili párkrát do roka kravatu? Vezměte si kravatu. Neumíte kravatu uvázat? Tak si ji neberte. Ne na pohovor. Bylo by to vidět.

Nebo se to dá vzít z druhé strany. Obecná rada říká, že byste si měli na sebe vzít o jeden stupeň lepší oblečení, než se nosí v dané firmě. Zkusíme tabulku těch stupňů:

druh firmy nebo práce co se tam běžně nosí
(dress code)
co si vzít na pohovor
vývojářská firma, programování sandále a pyžamo tričko
zemědělská farma, výrobní závod, stavebnictví tričko čistou košili a dlouhé kalhoty
callcentrum, pultový prodej, řemeslná firma, zdravotnictví, školství košile košili s kravatou, lepší kalhoty
obchodní zástupce, účetní firma, ochranka supermarketu košile s kravatou oblek
obchodní oddělení větší firmy, právní kancelář oblek supr čupr oblek
banka supr čupr oblek hyper kyber mega oblek

Takže si zkuste firmu, do které se hlásíte, přibližně zařadit do levého sloupečku. Nebo si představte, co se tam tak asi nosí. (Nevíte-li, zeptejte se na dress code.) A podle toho najdete, co si máte vzít na sebe. Laskavým čtenářkám se omlouvám, že nerozumím dámskému oblečení natolik, abych napsal doporučení i pro ně. Ale jistě si představíte formální ekvivalent uvedených příkladů pánského oblečení.

Hlásíte-li se na vedoucí pozici, zvažte oblečení o dva stupně lepší, než se ve firmě běžně nosí. Například kandidát na pozici ve vedení vývojářské firmy by si přeci jen místo trička měl vzít na pohovor košili.

Přijdete včas

Na recepci se vás ujme recepční, uvede vás do nějaké místnosti a nabídne pití. Už nikdy si nedám čaj, jednou jsem se s ním během pohovoru ztrapnil při vytahování sáčku. Nejlepší je voda, je to pokorné pití a zažene žízeň. Po chvíli přijde osoba, s níž se budete bavit (nebo více osob).

Kdyby snad mělo dojít ke zpoždění, musíte včas zavolat, že přijdete později. Přijít později bez ohlášení je dobrý způsob, jak naznačit, že o místo moc nestojíte.

A pak se bavíte

Podání rukou, vizitky, představení, to znáte. Rutinní pohovory začínají dvěma třemi úvodními otázkami, které mají vyčistit vzduch. Jak jste sem dorazil? Jste z Prahy? Případně ještě nějaký odlehčující dotaz. Pak teprve přijdou důležité dotazy. Jestliže tento úvod chybí a dostanete se okamžitě na technické věci, můžete z toho usoudit, že váš partner není v personalistice profesionál a pohovory nedělá moc často.

Každý chytrý nadřízený si přeje mít v týmu lidi, kteří své práci rozumějí a baví je. Proto v první řadě zkoumá motivaci uchazeče. To je ta otázka "proč chcete pracovat na této pozici". Je naprosto klíčová. Jestliže máte rozumně znějící odpověď, je skoro vyhráno. Ale není snadné tu odpověď mít. Nejlepší je asi říct něco jako, "mě to baví". Když občas přijímám lidi, slýchám odpovědi typu "protože chci pracovat v této firmě", "chci si to napsat do životopisu", "jde o perspektivní obor" nebo jiné zrůdnosti. To, co chci od uchazeče slyšet, je jeho osobní důvod, proč chce dělat tuhle práci a ne jinou. Pokud přijmu někoho, koho zajímá "perspektivní obor", tak mi s vysokou pravděpodobností do půlroku zdrhne do jiné, perspektivnější firmy. A tak dále.

Hlavní část pohovoru zabírají buďto osobnostní otázky nebo otázky technické. Když uchazeč plácá blbosti, zástupce zaměstnavatele ho neopravuje, protože chce vědět, kam až uchazeč v tom plácání blbostí zajde. To je pro uchazeče velmi nepříjemné, protože má celou dobu pocit, jak krásně mluví. Přitom plácá. Pak ho velmi překvapí, že ho nechtějí.

Ke konci prvního kola pohovoru zpravidla přichází čas na sdělení výše platu. (Ve druhém kole už je výše známá.) Je to na samostatnou kapitolu, ale platí, že výši platu říká první uchazeč. Je tedy v nevýhodné pozici, ale tak to je. Jenom zřídka se vyskytnou pozice, kde je výše platu předem daná ze strany zaměstnavatele (státní sektor s tabulkovým zařazením).

Ke konci pohovoru by měl uchazeč dostat prostor pro vlastní dotazy.

Někdy přijdou praktické testy. Například pokud se hlásíte na programátora, dostanete za úkol něco naprogramovat. To by asi nemělo nikoho překvapit. Dosti časté jsou také testy z angličtiny, naneštěstí často zaměřené na nepoužitelnou gramatiku. To je život.

Dají vám vědět

Připravte se na jednu věc: Když vás zaměstnavatel nebude chtít, neřekne vám proč.

Ono se to totiž neříká. Je to standard. Často je to dost frustrující -- jezdíte na pohovory, vyplňujete testy, usmíváte se, necháte si hrabat do svědomí a odpovědí je jedno jediné NE. To je život.

Proč se to neříká: aby se nikdo nehádal nebo dokonce nesoudil.

Jestliže vám zaměstnavatel řekne, proč vás nechtěl, je to divné a může to něco znamenat. Například pokud zaměstnavatel říká, že máte nepřiměřená platová očekávání, tak je to ve skutečnosti sdělení, že když budete ochotni slevit ze svých požadavků, že vás vezmou.

Stránky prace.rovnou.cz píše a připravuje Dušan Janovský. Není tu žádná reklama, PR ani affil odkaz.

Líbí se vám tento web? Práskněte ho kamarádům na Facebooku, prosím. Ne, nebudu vám na to dělat tlačítko, koukejte se snažit sami. Děláte to pro své kamarády.