švarcsystém 

Namísto najímání zaměstnanců podle zákoníku práce se najímají OSVČ (živnostníci, ičaři). Kromě toho, že je to pro obě strany daňově výhodnější, jde zejména o mnohem jednodušší administrativu. Firma nemusí nasmlouvaným OSVČ počítat a archivovat mzdy, platit nemocenskou, hnát je na školení, hlásit změny všech jejich údajů úřadům, evidovat jejich pracovní dobu, přeposílat neschopenky, vést evidentní list důchodového pojištění, vydávat zápočtové listy a další spoustu povinností. Kromě toho OSVČ nemusí absolvovat vstupní lékařskou prohlídku a školení BOZP. To všechno jsou formality, které hlavně pro malé a středně velké firmy šíleně zvyšují náklady, takže jednoduchý švarcsystém bytostně potřebují. Samozřejmě firma za OSVČ neplatí sociální ani zdravotní pojištění, což ale není žádný únik, protože to si platí sami OSVČ. Musejí si kvůli tomu vyjednat větší smluvní odměnu, což ale nebývá problém, pokud to vědí. Problémem švarcsystému je velmi slabá vyjednávací pozice pracovníků (tedy těch OSVČ). Více o švarcsystému na stránce o OSVČ.

Švarcsystém se nejmenuje podle toho, že by to byla černota (schwarz = německy černý), nýbrž podle podnikatele pana Švarce, který začal z kraje 90. let někde tuším v Benešově tento systém používat ve své firmě.