Prace.rovnou.cz

K čemu je dobrý úřad práce

K zabezpečenému flákání a odpočinku. Aspoň v Čechách to tak funguje. Pokud nejste spokojeni se současnou prací, je celkem dobrý nápad hodit se na půl roku na pracák. Já jsem to v minulosti párkrát udělal a bylo to fajn.

Obsah: Placené volno - Co se během nezaměstnanosti nesmí - Co se v nezaměstnanosti musí - Pohovor zařízený z pracáku - Skutečně nezaměstnaní - Neregistrovaní nezaměstnaní - Politické pozadí

Placené volno

Je možné, že se poměry a zákony kolem pracáku za dobu, kdy tuto instituci nenavštěvuju, nějak změnily. Tehdy (před asi patnácti lety) platilo, že zapsaný uchazeč o práci dostával první tři měsíce 60 procent platu a další 3 měsíce 50 procent čistého platu. Teď je to myslím 65 první dva měsíce, 50 třetí a čtvrtý měsíc a 45 procent poslední měsíc, což je ale stále zajímavé. Podpora nesmí přesáhnout nějaký horní limit (tuším kolem 13 tisíc). Takže kdo má plat kolem 25 tisíc čistého nebo méně, tomu se pracák stále velmi vyplácí. Znamená totiž pětiměsíční placené volno, které se dá využít:

  • na odpočinek,
  • domácí práce,
  • cestování,
  • skutečné studium (samozřejmě neformální),
  • sjednání budoucího zaměstnání
  • a podobně.

Kromě toho pracák za uchazeče hradí zdravotní pojištění po celou dobu, kdy je v evidenci.

Pro nárok na podporu v nezaměstnanosti je potřeba několik kritérií. Hlavně je potřeba v uplynulých dvou letech pracovat aspoň 12 měsíců. To je celkem limitující pro chronické flákače, ale dost jednoduše se to dá udělat tak, že se na zimu nebo na léto vezme nějaká práce a pak se chodí v druhém pololetí odpočívat. A další rok úplně stejně přes kopírák. Další zajímavé omezení je, že zaměstnanec nesmí být vyhozen pro hrubé porušení práce, pak má smůlu a musí se nechat ještě někde na chvíli nechat zaměstnat, než o podporu požádá.

Pokud se na pracák nastupuje po studiu, nevyplácí se žádná podpora, což je na flákání docela nevýhodné. (Dříve se to počítalo ze životního minima, což taky nebylo nic moc.) Lepší je nechat se někde na čas zaměstnat a teprve potom jít na pracák. Ale i bez toho předchozího zaměstnání je lepší se registrovat, kvůli tomu zdravotnímu pojištění, aby nenabíhal dluh.

No a smůlu mají také oficiální studenti. Ti na pracák nemůžou.

Tento článek jsem psal v červenci 2010, kdy ještě platilo, že o podporu mohli požádat ti, kdo sami podali v předchozím zaměstnání výpověď, a dostali podporu v plné výši. Od ledna 2011 nemají nárok na plnou podporu ti, kdo podali výpověď, nebo odešli dohodou; místo plné výše dostanou sníženou podporu ve výši 45 % mzdy. Ale to taky nemusí být málo.

Dříve platilo, že nárok na podporu si můžete prodloužit tím, že se hodíte marod. Minimálně v roce 2011 už to takhle nefunguje, nemoc je úřadu práce šumák a nárok na podporu prostě po pěti měsících zanikne. (To je asi dobře, i když si dokážu představit situace, kdy to někdo velmi odskáče, protože po dobu nemoci nemá nárok na nemocenskou.)

Co se během nezaměstnanosti nesmí

  • pracovat
  • podnikat
  • studovat

To jsou celkem dobré důvody, proč zůstat nezaměstnaný a raději nic nedělat. Když například někdo začne studovat, tak o podporu přijde (z toho třeba vyplývá, že pro věčné studenty je výhodné nechat se vyhodit po prvním semestru, v únoru a březnu pracovat (z toho se vypočítá výše podpory), na pracák se zapsat v dubnu a v září se zase zapsat do školy). Ze stejného důvodu je dobré během nezaměstnanosti pracovat na černo (což je ovšem nelegální) nebo si vyrábět zásoby. Kdo má živnosťák, může přerušit podnikání a hodit se na pracák, to taky jde.

Rok od roku se občas mění pravidla ohledně toho, jestli se smí pracovat na oficiálních brigádách a mít tak příjem do určité malé výše (na dohodu). Kdybych to ironizoval, tak sudé roky se to nesmí a liché smí, to si prosím zjistěte sami. V roce 2011 se to smělo do výše 4000 Kč za měsíc.

Co se v nezaměstnanosti musí

  • chodit pravidelně na pracák
  • chodit na pohovory, které pracák zařídí

Pracovnice úřadu práce si uchazeče pravidelně zve na setkání, přibližně jednou za měsíc. Schůzka je velmi ritualizovaná:

  • pracovnice úřadu předstírá zájem o uchazeče
  • uchazeč předstírá, že hledá práci, a mluví o tom, kde všude ho jako nechtěli
  • oba se navzájem snaží neporušit rituál

Mezi porušení rituálu ze strany uchazeče patří zejména:

  • když uchazeč na schůzku nepřijde
  • když uchazeč projevuje přílišný zájem a chce po pracáku něco nestandardního, například chce být posílán na co nejvíc pohovorů nebo sehnat zaměstnání

Pracovnice úřadu může uchazeče potrestat:

  • tím, že ho někam pošle na pohovor k nějakému zaměstnavateli
  • tím, že ho vyřadí z evidence

Přičemž úřednice chce mít v evidenci uchazeče, kteří nezlobí a pravidelně chodí na schůzky, nebo se z nich aspoň předem omluví. Úřednice občas někoho někam na pohovor poslat musí a tehdy si vybírá ty, kteří nejvíce zlobí, protože těch jí nebude líto.

Pohovor zařízený z pracáku

Pro flákací (tedy normální) nezaměstnané je povinný pohovor u nějakého zaměstnavatele nepříjemným vyrušením odpočinkového stereotypu. Ale na pohovor jít musejí, jinak budou vyřazeni z evidence a přijdou o podporu. Cílem uchazečů tedy je, aby byli na pracovním pohovoru odmítnuti, takže se pak dál mohou flákat na pracáku. Většinou jsou to pohovory na nějaké málo placené pozice skladníků, řidičů a podobné věci. Seznam pozic visí na nástěnce na chodbě ÚP a myslím, že je i někde na webu.

Stejně jako u normálních pohovorů, i zde je potřeba nepodcenit přípravu. Je dobré:

  • pár dnů se nemýt a nepřevlékat
  • přijít trochu pozdě
  • působit opravdu divně
  • neposílat životopis, i když ho chtějí
  • naznačovat úplnou neschopnost a nevhodnost pro práci (např.: "víte, já řidičák mám, ale nikdy jsem nejezdil")
  • na otázky reagovat pomalu
  • vymyslet si nějaký osobní problém

Racionální zaměstnavatel pochopí, že mu na pohovor přišel někdo, kdo tu práci fakt nechce (nebo koho fakt nechce), a uchazeče odmítne. Bezva.

Mě osobně nikdy na pohovor z pracáku neposlali, protože jsem nezlobil. Výše popsané rady znám z několika vyprávění. Standardně by se těch pět měsíců, po které má uchazeč nárok na podporu, mělo obejít bez povinných pohovorů. Poslání na pohovor z pracáku pro uchazeče obvykle znamená varování, že zlobí nebo že něco dělá špatně.

Jeden můj kamarád mi popisoval, že při pohovoru rovnou řekl, že ho poslali z pracáku a že zájem o práci ve skutečnosti nemá. Vždycky mu to prý prošlo, ale já bych tu drzost asi neměl, protože se tím riskuje, že se to bude brát jako odmítnutí zaměstnání.

Podpora zaměstnavatelům

Když nějaká firma vypíše pracovní místo, dá ho do nabídky úřadu práce a následně na něj přijme nějakého evidovaného uchazeče, úřad práce potom firmě hradí část platu toho zaměstnance. To může být pro firmu výhodné, snižuje to cenu zaměstnance. Proto někteří zaměstnavatelé opravdu chtějí lidi z pracáku fakt zaměstnat. Kdo se chce na pracáku flákat co nejdéle, ten by tohle měl vědět a pohovor nepodcenit.

Na druhou stranu firmy o nezaměstnané nijak zvlášť nestojí, a tak v naprosté většině svá volná místa pracáku neoznamují. I když dříve volná místa ze zákona oznamovat musely, stejně to nedělají (přibližně od roku 2011 oznamovat nemusejí). Kdyby to oznamovali, tak by riskovali, že jim budou chodit na pohovory právě takovéhle marné případy z pracáku, což akorát stojí personalistu čas. Mimochodem proto nemá smysl hledat zajímavá místa v registrech ÚP.

U některých volných míst v nabídce úřadu práce mají firmy uvedeno, že jsou pouze pro osoby s ČID nebo PID. Znamená to částečný invalidní důchod nebo plný invalidní důchod. Firmy takové pozice otevírají, protože při zaměstnání invalidy si plní kvóty a možná i mají nějaké dotace (ale to jim asi nelze zazlívat, protože zaměstnávání invalidů je skutečně společensky prospěšné).

Skutečně nezaměstnaní

Kromě lidí, kteří se chtějí výhodně flákat, jsou na úřadech práce také skuteční nezaměstnaní, kteří skutečně hledají práci. Obvykle jsou tam déle než po dobu, kdy mají nárok na podporu, protože za ně pracák (tuším) platí zdravotní pojištění. Takových skutečných nezaměstnaných není málo hlavně v problematických regionech, kde je všechno na draka a málokdo tam chce podnikat. Já se těchto skutečně nezaměstnaných lidí nechci svým předchozím textem dotknout, hlavně starší lidé to mají blbé (proto také mají po padesátce nárok na delší podporu).

Jednu chybu ale mnozí dělají: myslí si, že jim pracák najde práci. No nenajde, samozřejmě. V zájmu pracáku totiž není někomu hledat práci. V zájmu pracáku je mít co nejvíc uchazečů v evidenci. Pak je totiž potřeba přijmout další úředníky, rozšířit kanceláře, nakoupit kopírky, organizovat rekvalifikace (ideálně nějaké zbytečné) vymýšlet strategie a plánovat meetingy.

No a aby myšlenka nezanikla, tak si ji zopakujeme:

Úřad práce nemá zájem někomu hledat práci.

Rekvalifikace

Dalším způsobem, jak si prodloužit placené flákání, je účast v rekvalifikacích. Rekvalifikace jsou taková školení organizovaná pracákem. Specifika českých rekvalifikací jsou několikerá:

  • Lidé se rekvalifikují na činnosti, o které ve skutečnosti žádný konkrétní zaměstnavatel nemusí stát.
  • Na rekvalifikaci je potřeba nějaké minimální vzdělání, asi aby s tím ty školící firmy neměly problémy (musely by se věnovat pologramotným lidem). Z toho ovšem vyplývá, že se na rekvalifikaci nedostanou ti, kteří vzdělání nejvíce potřebují.

Důvodem, proč nezaměstnaní rekvalifikace navštěvují, je fakt, že se jim o dobu strávenou rekvalifikací prodlužuje nárok na podporu.

Nevýhodou rekvalifikací je, že se tam musí chodit a nakonec složit nějakou zkoušku, naštěstí triviální.

Neregistrovaní nezaměstnaní

Někteří lidé jsou líní i zajít se zaregistrovat na pracák. Pozor ale na to, že i bezprizorní nepracující občan musí platit zdravotní pojištění. Je to přibližně tisícovka měsíčně, ale kdo na to dlabe, tomu naskakují ještě penále. Pojišťovny se liší v přístupu, jestli to takovému neplatiči oznamují. Třeba VZP to oznamovala jednou ročně a to už může dluh vyskákat na pěkných pár tisíc a dalších X tisíc na penále. Takže je lepší se na pracák zaregistrovat, ať pojištění platí pracák. To myslím platí i pro toho, kdo už nárok na podporu nemá.

Přiznám se, že nemám žádné informace o tom, jestli mají nepracující povinnost platit sociální pojištění nebo jestli se jim čas strávený na pracáku počítá do důchodu. Ovšem vzhledem k tomu, že na důchod nevěřím (a mám pro to důvody), to považuju za nevýznamný filosofický detail.

Politické pozadí

Nerad odbočuji od tématu tohoto webu, ale politické motivace jsou u nezaměstnanosti důležité. Z pohledu levicových stran je výhodné, když jsou lidé chudí a nezaměstnaní, protože ti pak volí levici. Když už je někdo nezaměstnaný (a tedy volič levice) je z pohledu levicových politiků dobré ho v tomto stavu udržet. Proto je setrvávání na úřadu práce tak výhodné. Není to sice na zbohatnutí (což je důležité, aby nezačali volit pravici), ale je to dobré na ztrátu schopnosti pracovat. Tedy lokální optimum. Past, ze které se špatně uniká. To je přesně to, co levice potřebuje.

No a abych nehanil jenom levici, i pravice se snažila vytvořit jedno velmi výhodné lokální optimum pro svoje voliče: živnosťák. Plus odpočty paušálu, dobrovolné přihlášení k DPH, eseróčka. Proto je dnes o mnoho výhodnější (hlavně daňově) mít vlastní živnost či firmu, než být zaměstnanec. No a živnostník volí pravici. Proto máme v republice 1,9 miliónu živnostníků a dalších pár set tisíc eSeRÓček.

Na zaměstnance tedy na obou stranách spektra čekají lákadla. Buďto placené flákání, nebo výhodné podnikání. A politické strany se snaží, aby tyto obě krajní možnosti byly lákavě pokapány lepivým medem. A zaměstnanec, který uprostřed zůstává zaměstnancem? Jeho blbost. Ví se snad, koho volí? To se fakt neví. Tak proč ho podporovat?

Pokud ale chcete slyšet moje morální doporučení, tak zdravý Čech po třicítce by se měl raději věnovat podnikání než pracáku, aby něco ušetřil na důchod. Důchody totiž pro dnešní mladou generaci evidentně nebudou, i kdyby se povedla tak zvaná penzijní reforma.

Stránky prace.rovnou.cz píše a připravuje Dušan Janovský. Není tu žádná reklama, PR ani affil odkaz.

Líbí se vám tento web? Práskněte ho kamarádům na Facebooku, prosím. Ne, nebudu vám na to dělat tlačítko, koukejte se snažit sami. Děláte to pro své kamarády.