Další témata kolem práce

Na téhle stránce mám zmínky věcí, o kterých se chci rozepsat v budoucnu. Zjistil jsem, že by ale pro vás, moji milí čtenáři, mohly být užitečné i jenom základní informace k tématům. Proto publikuji aspoň upoutávky.

Proč neztrácet čas školou

Protože člověk ztratí (nebo nezíská) pracovní návyky, protože je to jenom odklad důležitého rozhodnutí, čím se živit, a protože se tím plýtvá časem. Chci to ale pečlivěji vyargumentovat, tak mi dejte čas.

Nebojte se nepracovat

Takhle se jmenovala kdysi jedna knížka, kterou jsem měl půjčenou z knihovny. Nepamatuji si z ní nic jiného než ten název a fakt, že byla příliš přizpůsobena americkému prostředí. Ale ten název je důležitý: nebojte se nepracovat. Pracovat se totiž v některých případech opravdu nemusí. Chtěl bych o tom něco napsat, protože s nepracováním mám bohaté zkušenosti.

Inzerátová vata

Firma shání řidiče. Protože inzerát "přijmeme řidiče" je příliš krátký, nabídka se oblepí různými požadavky, jako třeba maturita, němčina a podobná vata.

Řidič shání práci a hledá na webu. Ale nemá maturitu a německy si taky netroufá, i když rozumí. Místo toho umí anglicky a rád hraje volejbal. To napíše do životopisu. Další vata.

Bylo by to romantické, kdyby se potkala firma hledající řidiče s řidičem hledajícím práci. Ale vaty se navzájem nepožerou, naopak se promění v neproniknutelné chuchvalce. A tak řidič práci nenajde a firma nenajde řidiče.

Co chceš vlastně dělat?

Dost často mi někdo píše, že nemůže najít práci. Ale neumí odpovědět na otázku, co by chtěl vlastně dělat. Přitom je to otázka zásadní. Kdo ji nemá zodpovězenou, jako kdyby hledat práci vůbec nezačal.

Druhý symptom takového selhání je odpověď "je mi jedno, co chci dělat, hlavně, aby mě to bavilo." Hm, pěkná definice. Pěkná kravina. Firmy shání nové zaměstnance na nudnou práci, ne na zábavnou. Zábavnou práci si nechávají pro sebe ti, kteří tam jsou už zaměstnaní.

Jak sehnat zajímavou práci

Zaměstnavatelé shánějí lidi na práci jenom ze dvou důvodů:

1. buďto tu práci málokdo chce dělat
2. nebo ji málokdo umí dělat

Nekvalifikovaná práce (bod 1) je tedy nezajímavá a nezábavná (a tak ji nikdo nechce dělat), zatímco zábavná může být pouze taková práce, kterou málokdo umí. Z toho plyne, že jediný způsob, jak mít zajímavou práci, je získat vyšší kvalifikaci. Nemyslím tím školu, ta je většinou na nic. Myslím tím zkušenost z podobných nebo stejných pozic.

Že je využita moje kvalifikace, poznám podle toho, že mě práce baví.

Proč nedávají vědět

O tom, jestli uchazeče přijmout nebo ne, je zaměstnavatel rozhodnut téměř vždy bezprostředně po pohovoru. Z různých taktických důvodů se ale oznámení o přijetí nebo nepřijetí odkládá (hlavně aby to vypadalo, že se ještě jako rozhoduje, někdy se čeká na to, jak uspějí jiní uchazeči). No a když někoho fakt nechtějí, tak mu prostě zapomenou dát vědět, protože v tom mají bordel. Kdyby ho chtěli, tak nezapomenou.

Jiná otázka je, proč nereagují na poslání životopisu. To taky často znamená, že nemají zájem. Ale opět to může znamenat, že mají na personálním prostě jenom netušený zmatek. Nebo toho mají moc. V takovém případě je lepší se jim ozvat víckrát.

Některé pozice se vypisují jenom na oko, aby se na ně mohla přijmout sestřenice.

Koho jako šéf fakt nerad přijímám

• Příliš chytré lidi, kteří všechno ví nejlépe a poučují. Od toho jsem tady já, šéf jsem já. Já tady poučuju. Tebe, chvástale, nechci.
• Nesamostatné lidi. Zaměstnanec musí problémy řešit, ne je vytvářet.
• Nekomunikativní lidi. Většina práce v naší době je zařizování různých věcí. Člověk, který se neumí srozumitelně vyjádřit, na něco se zeptat nebo se nedokáže usmát, je podezřelý z nepoužitelnosti v běžné firmě.
• Neloajální typy. Kdo přichází jenom kvůli výplatě a nezajímá ho parta, vize nebo pověst firmy, je přítěží. Začne nadávat a je zle. Budoucí ne-loajalita se může poznat podle toho, že o svých minulých zaměstnavatelích mluví negativně a zároveň emotivně.
• Nechci lidi, kteří chtějí "zábavnou práci", "kreativní práci", "tvůrčí práci" a podobné slogany. Ve všech firmách se noví lidé typicky přijímají na pozice nezábavné, rutinní, stereotypní. Pokud je ve firmě zábavná práce, drží si ji pro sebe služebně starší zaměstnanci, což se dá změnit leda časem a tvrdou prací. Kdybych přijal někoho nového, kdo bude motivován pouze zábavností, tak vím, že o něj přijdu, protože zkraje bude určitě dělat práci nezábavnou. (Jedinou výjimkou jsou lidé s vysokou kvalifikací, tedy zejména s dlouhou praxí, ti klidně dostanou odpovědnou a zábavnou práci hned.)
• Podivné lidi, kteří se na pohovoru chovají nepřirozeně. Něco skrývají nebo předstírají.
• Fluktuanty a flákače. Chceš práci, ale do práce chodit nechceš? Házíš se marod, odcházíš odpoledne moc brzo, flákáš to, visíš v práci na FB, koukáš na videa? Hm, tak to jsi fluktuant. Tohle se na pohovoru pozná blbě, ale stačí se podívat, kdy zhruba posíláš na twitter nebo na facebook příspěvky.
• Někoho, kdo dorazí na pohovor bez omluvy pozdě. Zřejmě nemá zájem.
• Někoho, kdo na pohovoru páchne. Když páchne na pohovoru, jak to bude vypadat na pracovišti kolem něj normálně?

Možná vám to připadá jako prkotiny, ale já se podle toho rozhoduju často. A pokud vím, tak hodně lidí v roli šéfů uvažuje stejně, i když si to často nepřipouštějí.

Nepíšu to kvůli tomu, abyste se na pohovoru přetvařovali a dělali ze sebe něco, co nejste. Spíš vám to může pochopit, proč jste minule třeba neuspěli.

Herzbergova teorie dvou faktorů

Následující dva faktory se nevyvažují:

• nespokojenost s prací
• a spokojenost s prací

Herzberg tvrdí, že jde o dvě zcela odlišné věci. Nespokojenost je dána "hygienickými faktory" jako je špatný plat, pohoda na pracovišti, když šéf je debil a podobně. Spokojenost je určena "motivátory", tedy tím, jestli člověka to, co dělá, baví. Jestli je to smysluplné a jestli osobnostně roste.

Protože se to ty faktory nevyvažují, může vzniknout situace, kdy mě práce zároveň strašně baví a zároveň bych s ní nejraději seknul kvůli blbým podmínkám. Tolik Herbzerg. Já k tomu dodávám, že v tomto paradoxním obojetném stavu je spousta lidí, kteří chtějí práci změnit, ale ještě se do toho nepustili, protože vlastně "nevědí".  Nebo naopak jsou pracovní pozice, kde je všechno vlastně super, ale lidi si to tam chodí odsedět, protože je to nebaví.

Přijímání do státního sektoru

Vlastní zkušenost mi chybí, ale už můžu čerpat z nějakých mailů (jenom kdybych nebyl línej to zapracovat). Pošlete mi prosím další, pokud s tím máte zkušenosti.

A další témata

rozdíl mezi resumé, CV a strukturovaným CV

shánění práce přes známé

běžte do háje s kreativitou

děkovací dopisy

zkratky a tajemné názvy pozic, běžné v úzkém sektoru, do životopisu nepatří

datum narození a fotka v amerických životopisech zásadně chybí

Přidat do slovníčku

podřízený, projekt, proces, zakázka, název pracovní pozice, pracovní inzerát, kariérní růst, brigáda, plat (mzda), pracovní smlouva, status meeting, hodnotící pohovor, kapitál, školení, krizová komunikace, oddělení firmy, interní výběrové řízení, sociální pojištění

Dotazy?

Zajímá vás něco ohledně hledání práce na webu? Zkuste mi napsat dotaz na janovsky@gmail.com . Možná budu vědět a poradím nebo se o tom rozepíšu.