Pozitivní myšlení 

Vágně vymezený souhrn komunikačních technik označených za pozitivní, tedy kladné. Pozitivně smýšlející lidé se snaží na věci nahlížet z té lepší stránky. Ne uměle, ale přirozeně. Třeba když firma přijde o zakázku, tak na tom nic pozitivního není a kdo se na tom uměle snaží hledat něco pozitivního, je pitomec, ne pozitivně myslící. Ale většina situací není jenom negativní. Například když je sklenice napůl prázdná, dá se to brát pozitivněji tak, že je napůl plná.

Mezi znaky pozitivního myšlení patří:

• hledání řešení namísto hledání viníka,
• úsměv,
• pozitivní formulace (bez záporky ne-),
• respektování druhých,
• snaha odpouštět (ne nutně zapomínat),
• více pochvaly než kritiky,
• přátelská gesta.

Nesmí se to přehánět, ale vždycky je lepší pracovat s někým, kdo je v pohodě a hledá řešení, než s někým, který se mračí, nic mu nejde a nutně musí všem vysvětlit proč. Ačkoli je v současnosti pozitivní myšlení zprofanovaným buzzwordem, tuším v jeho základu hluboké kouzlo. Zprofanování nastalo důsledkem různých školení pozitivního myšlení, které bych nejraději pozitivně vystřelil na Mars. Opět, podobně jako u leadershipu, platí, že když je nadřízený sám morous, tak nemůže chtít po svých podřízených, aby skákali pozitivní radostí. Ryba smrdí od hlavy a příklady táhnou. Přes nesmyslnost většiny školení soudím, že se pozitivnímu myšlení dá naučit, nejlépe tak, že se člověk sám zamyslí nad jeho přínosy a pozoruje ostatní.